William
Shakespeare
Jindřich V. –
The Chronicle History of Henry the Fifth – 1599
Král Jindřich V.
se po nevázaných a bujarých letech mládí ujímá trůnu a mění se k
nepoznání – je z něj ctnostný vladař, moudrý a zbožný. Po potvrzení,
že má oprávněný nárok na francouzské území, se pouští do války s
namyšlenými Francouzi. Ti anglické vojsko několikanásobně přečíslí,
ale v bitvě u Agincourtu jsou na hlavu poraženi. Král Jindřich
získává ruku princezny a půl Francie k tomu.
„Jindřich V.“ je
zvláštní hra. Zvláštní v tom, že ačkoliv je to hra svižná, místy
vtipná, historicky poutavá a stylem sympatická, u málokteré hry (ať
už u Shakespearovy, či jakékoliv jiné) je výsledný dojem tak mělký.
Hře prakticky chybí jakýkoliv náboj, vnitřní pnutí, cokoliv, co by
diváka vtáhlo do děje a přimělo k zájmu o postavy.
Pokud se dá
příběh shrnout do zkazky „Angličani dají Francouzům na frak“, velké
drama se z toho vskutku nevykřeše. Nevadilo by to, pokud by
prokreslení postav absenci hlubší zápletky nahradilo. Ale bohužel to
se neděje. Naopak je děj spíše tříštěn množstvím vedlejších postav,
které se účastní menších doprovodných scének, kde se vojáci
špičkují; ty samy o sobě nejsou špatné a ve hře s náročným dějem by
mohly fungovat jako rozptýlení. Ve hře s dějem na úrovni komiksu
sotva.
Otázkou je
vykreslení krále Jindřicha. Bezprostředně je to absolutní Mirek
Dušín, ale na druhou stranu se sám často v lehce vtipných výstupech
shazuje. To z něj možná dělá ještě lepšího vládce, ale možná až
hraničí s nebetyčným pokrytectvím. Díky tomu hra opět nabírá trochu
dech, neboť její interpretace je nejednoznačná – v prvním plánu
oslavuje veliké vítězství Anglie, v druhém však přemítá o hrůzách
války a pokrytectví vladařů. Je to dost na to, aby se nad hrou
člověk zamyslel a užil si ji, ale pravděpodobně málo na to, aby si
ji zapamatoval.
(Zde si dovolím
ještě srovnání s Jindřichem IV. Ten je sice mnohem nudnější,
pomalejší, ve výstupech často otravný, ale vlastní kostra obsahuje
dostatečný vnitřní konflikt, aby hra měla jistý výraz. U Jindřicha
V. je to přesně naopak – a výsledný dojem je proto mělký.)