Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Muriel Barberyová

S elegancí ježka – L'Élégance du hérisson – The Elegance of the Hedgehog – 2006

 

Příběh se odehrává v luxusním pařížském domě a o jeho vyprávění příběhu se dělí dvě postavy – domovnice Renée, která žije se svým kocourem a skrývá před nájemníky své intelektuální sklony, aby na ni snad nepadla pozornost, a dvanáctiletá Paloma, dívka z bohaté rodiny, uvažující kvůli nesmyslnosti bytí o sebevraždě. Nicméně co do rozsahu textu tak čtyři pětiny náleží domovnici, stejně jako příběhová hlavní role.

Renée pochází z velmi chudé rodiny, navíc její sestra zemřela kvůli zapletení se s vyššími vrstvami, do kterých nepatřila. Renée to považuje za trest, který by postihl i ji, kdyby prozradila svou inteligenci, a tak se stavěla výše, než přísluší jejímu povolání. Buduje si své hnízdečko, navenek předstírá typický stereotyp domovnice, tupě zírá, když na ni někdo promluví, kupuje nejobyčejnější jídlo (které pak hází kocourovi) a obecně předvádí přesně to, co od ní bohatí nájemníci čekají.

Paloma je zase otrávená konzumním životem své rodiny, myšlenkovou omezeností své sestry a snobstvím obecně, snaží se jen urvat pro sebe a své myšlenky tichý kout, kde by dumala, je-li na světě něco, pro co by mělo smysl žít.

Do zkostnatělého řádu věcí v domě však nenadále zasáhne nový nájemník, kultivovaný Japonec Kakuro. Seznámí se jak s Palomou, tak s Renée, ve které odhalí její skutečné já a najde v ní skvělou přítelkyni.

Renée se nejprve zatvrdí, když vidí, jak se jejich – společensky nepatřičný – vztah rozvíjí, bojí se, aby ji nepostihl stejný trest jako její sestru; nakonec se však odhodlá tento krok podstoupit. Paradoxně brzy nato ji srazí auto, když se snaží zachránit před stejným osudem bezdomovce, kterého snad poděsila změna její vizáže. Paloma je neštěstím hluboce zasažena, nicméně je tak alespoň definitivně zlomena její touha po sebevraždě – je odhodlána hledat v životě okamžiky krásy a věčnosti.

 

Kniha je psána v podstatě formou deníku (v případě Palomy skutečného, v případě Renée duševního), ve kterém obě postavy odhalují své názory, pocity a myšlenky. Jelikož mohu rovnou říci, že mě tato kniha v mnoha směrech uchvátila, nejprve se budu věnovat několika menším negativům, abych pak mohl jen chválit.

Lehce rušivě může působit přehršel neprostupných termínů, kterými autorka zaplavuje vyprávění především z pohledu Renée; nicméně později zálibu postavy v takovémto vyjadřování jednak racionálně obhájí, jednak na jejich množství citelně ubere. Vlastně to ani možná není skutečná chyba, nicméně zde se jich moc nenajde, a tento místy poněkud pseodointelektuální nádech je jednou z mála věcí, které mohou celkový dojem maličko pokazit.

Drobností, na které taky doopravdy nezáleží, nicméně zarazit může, jsou jisté faktické nekonzistentnosti – jednou bydlí jistá rodina ve druhém patře, jednou ve třetím, jednou má by Palominých rodičů dvě stě metrů čtverečních, jednou čtyři sta. Ale také je to dost možná jen překlep v překladu.

Poslední věcí, kterou bych ještě vytknul, je nekritický obdiv jedné vypravěčky příběhu k druhé; přirozeně, tyto postavy jsou si ražením a názory velice blízké (v podstatě by se dalo říct, že jde jen o dva vhledy do autorčina vidění světa), nicméně aby se při sebemenší drobnosti, co u druhé vidí, ještě než se seznámí a poznají, nadšeně rozplývaly, je přece jen trochu okaté a přehnané.

Nu a teď už k té chvále. „S elegancí ježka“ je dílo velice působivé, které sice není tradičním románem, ale tím spíše si vás dokáže získat. Názory a pohledy na svět, na krásu, na umění (osobně mě nejvíce oslovily právě tyto, např. že umění je emoce, kterou prožil někdo jiný, či že umění je emoce bez touhy), na život ve společnosti, jejíž hodnoty přijdou vypravěčkám falešné a hloupé, ale i na jiná témata, na která narážejí, jsou podány s citlivým porozuměním, hloubavě a opravdově. A především je Barberyová nevnucuje, spíše jen nabízí jako nápady, které můžete zamítnout, stejně jako přijmout za svoje. To je velice podstatný rozdíl, který závisí na nejmenších drobnostech, ale rozhoduje o působení celé knihy.

Vypravěčský styl je až na mírné rozpaky z přemíry termínů (viz výše) a jisté počáteční zmatenosti, než čtenář pronikne do stavu věcí, velice příjemný a postupně čím dál více pohlcující. Skvěle také funguje břitký ironický humor, se kterým vypravěčky komentují dění kolem sebe. Přirozeně do vyprávění zapadají také četné odkazy na klasická díla (především ruskou literaturu) či okouzlení odlišností japonské kultury.

„S elegancí ježka“ je jednoduše půvabný zážitek. Smutný i veselý, hluboký a jímavý, inteligentní a kultivovaný. A opravdu elegantní.