Muriel
Barberyová
S elegancí ježka
– L'Élégance du hérisson – The Elegance of the Hedgehog – 2006
Příběh se
odehrává v luxusním pařížském domě a o jeho vyprávění příběhu se
dělí dvě postavy – domovnice Renée, která žije se svým kocourem a
skrývá před nájemníky své intelektuální sklony, aby na ni snad
nepadla pozornost, a dvanáctiletá Paloma, dívka z bohaté rodiny,
uvažující kvůli nesmyslnosti bytí o sebevraždě. Nicméně co do
rozsahu textu tak čtyři pětiny náleží domovnici, stejně jako
příběhová hlavní role.
Renée pochází
z velmi chudé rodiny, navíc její sestra zemřela kvůli zapletení se
s vyššími vrstvami, do kterých nepatřila. Renée to považuje za
trest, který by postihl i ji, kdyby prozradila svou inteligenci, a
tak se stavěla výše, než přísluší jejímu povolání. Buduje si své
hnízdečko, navenek předstírá typický stereotyp domovnice, tupě zírá,
když na ni někdo promluví, kupuje nejobyčejnější jídlo (které pak
hází kocourovi) a obecně předvádí přesně to, co od ní bohatí
nájemníci čekají.
Paloma je zase
otrávená konzumním životem své rodiny, myšlenkovou omezeností své
sestry a snobstvím obecně, snaží se jen urvat pro sebe a své
myšlenky tichý kout, kde by dumala, je-li na světě něco, pro co by
mělo smysl žít.
Do zkostnatělého
řádu věcí v domě však nenadále zasáhne nový nájemník, kultivovaný
Japonec Kakuro. Seznámí se jak s Palomou, tak s Renée, ve které
odhalí její skutečné já a najde v ní skvělou přítelkyni.
Renée se nejprve
zatvrdí, když vidí, jak se jejich – společensky nepatřičný – vztah
rozvíjí, bojí se, aby ji nepostihl stejný trest jako její sestru;
nakonec se však odhodlá tento krok podstoupit. Paradoxně brzy nato
ji srazí auto, když se snaží zachránit před stejným osudem
bezdomovce, kterého snad poděsila změna její vizáže. Paloma je
neštěstím hluboce zasažena, nicméně je tak alespoň definitivně
zlomena její touha po sebevraždě – je odhodlána hledat v životě
okamžiky krásy a věčnosti.
Kniha je psána
v podstatě formou deníku (v případě Palomy skutečného, v případě
Renée duševního), ve kterém obě postavy odhalují své názory, pocity
a myšlenky. Jelikož mohu rovnou říci, že mě tato kniha v mnoha
směrech uchvátila, nejprve se budu věnovat několika menším
negativům, abych pak mohl jen chválit.
Lehce rušivě
může působit přehršel neprostupných termínů, kterými autorka
zaplavuje vyprávění především z pohledu Renée; nicméně později
zálibu postavy v takovémto vyjadřování jednak racionálně obhájí,
jednak na jejich množství citelně ubere. Vlastně to ani možná není
skutečná chyba, nicméně zde se jich moc nenajde, a tento místy
poněkud pseodointelektuální nádech je jednou z mála věcí, které
mohou celkový dojem maličko pokazit.
Drobností, na
které taky doopravdy nezáleží, nicméně zarazit může, jsou jisté
faktické nekonzistentnosti – jednou bydlí jistá rodina ve druhém
patře, jednou ve třetím, jednou má by Palominých rodičů dvě stě
metrů čtverečních, jednou čtyři sta. Ale také je to dost možná jen
překlep v překladu.
Poslední věcí,
kterou bych ještě vytknul, je nekritický obdiv jedné vypravěčky
příběhu k druhé; přirozeně, tyto postavy jsou si ražením a názory
velice blízké (v podstatě by se dalo říct, že jde jen o dva vhledy
do autorčina vidění světa), nicméně aby se při sebemenší drobnosti,
co u druhé vidí, ještě než se seznámí a poznají, nadšeně rozplývaly,
je přece jen trochu okaté a přehnané.
Nu a teď už k té
chvále. „S elegancí ježka“ je dílo velice působivé, které sice není
tradičním románem, ale tím spíše si vás dokáže získat. Názory a
pohledy na svět, na krásu, na umění (osobně mě nejvíce oslovily
právě tyto, např. že umění je emoce, kterou prožil někdo jiný, či že
umění je emoce bez touhy), na život ve společnosti, jejíž hodnoty
přijdou vypravěčkám falešné a hloupé, ale i na jiná témata, na která
narážejí, jsou podány s citlivým porozuměním, hloubavě a opravdově.
A především je Barberyová nevnucuje, spíše jen nabízí jako nápady,
které můžete zamítnout, stejně jako přijmout za svoje. To je velice
podstatný rozdíl, který závisí na nejmenších drobnostech, ale
rozhoduje o působení celé knihy.
Vypravěčský styl
je až na mírné rozpaky z přemíry termínů (viz výše) a jisté
počáteční zmatenosti, než čtenář pronikne do stavu věcí, velice
příjemný a postupně čím dál více pohlcující. Skvěle také funguje
břitký ironický humor, se kterým vypravěčky komentují dění kolem
sebe. Přirozeně do vyprávění zapadají také četné odkazy na klasická
díla (především ruskou literaturu) či okouzlení odlišností japonské
kultury.
„S elegancí
ježka“ je jednoduše půvabný zážitek. Smutný i veselý, hluboký a
jímavý, inteligentní a kultivovaný. A opravdu elegantní.