Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Alexandr Isajevič Solženicyn

Jeden den Ivana Děnisoviče – Один день Ивана Денисовича – One Day in the Life of Ivan Denisovich – 1962

 

Děj novely se odehrává v sibiřském gulagu. Zobrazuje jeden den Ivana Děnisoviče Šuchova, průměrného vězně, který byl jako mnoho ostatních do tábora poslán neprávem. Čtenář sleduje Šuchova, jak se ráno probouzí, v jídelně hoduje na snídani, kterou by dříve nedal ani prasatům, poté se vydává s partou na pracoviště, kde v zoufalých podmínkách staví budovy.

Nicméně toho dne ještě štěstí Šuchovovi relativně přeje, za službičky kárancům si vyslouží i příděly jídla navíc. Po tlačenici o večeři a dvou večerních prověrkách nakonec opět usíná a čekají jej další a další podobné dny.

 

„Jeden den Ivana Děnisoviče“ poskytuje realistický, bezprostřední obraz ze sibiřského vězení. Text není prakticky komentován, dění není hodnoceno ani emotivně prožíváno – tím více vyniká holá skutečnost. Vypravěčský styl tomu odpovídá, je minimalistický, strohý, úsečný. Ze začátku může čtenáře trochu odradit, nicméně po začtení se velkou měrou právě tato stylová strohost podílí na sugestivnosti zážitku.

Na druhou stranu je nutno podotknout, že příběhově se zde skutečně nic jiného neděje, je to pouze holý výjev. Právě proto je také knihu těžké jednoznačně vyložit; rozhodně nesděluje své poselství přímo, spíše záleží na čtenáři, jak látku uchopí a co si z ní odnese.

Nicméně hlavní témata se dají nastínit – ztráta komplexního lidského života na svobodě na úkor okamžitého uspokojování základních zvířecích potřeb, ztráta důležitosti minulosti či budoucnosti na úkor přítomnosti, smířenost s osudem, zachování důstojnosti či víra v Boha. Člověk je v táboře hozen do divočiny, kde se musí protlouct na vlastní pěst a zároveň si zachovat alespoň některé hodnoty.

Podstatné je, že díky absenci komentářů autor nepodsouvá čtenáři, co je dobré a co špatné, jaké jsou odpovědi na nabízející se otázky. To otevírá prostor pro mnohé výklady, nicméně se domnívám, že je to prostě proto, že tam žádný celistvý výklad není vložen ani explicitně, ani implicitně. Je to záběr obnažené skutečnosti, která často nemá pointy, souvislost, či logiku.

„Jeden den Ivana Děnisoviče“ má smysl číst už pro samotný obraz sibiřského gulagu. Také vás pravděpodobně navede k úvahám o lidskosti, nicméně odpovědi si už musíte hledat sami. Pro napětí či dojemnost příběhu si knihu určitě nevybírejte, nicméně díky únosně krátkému rozsahu se dá doporučit téměř komukoliv.