Alexandr
Isajevič Solženicyn
Jeden den Ivana
Děnisoviče – Один день Ивана Денисовича – One Day in the Life of
Ivan Denisovich – 1962
Děj novely se
odehrává v sibiřském gulagu. Zobrazuje jeden den Ivana Děnisoviče
Šuchova, průměrného vězně, který byl jako mnoho ostatních do tábora
poslán neprávem. Čtenář sleduje Šuchova, jak se ráno probouzí,
v jídelně hoduje na snídani, kterou by dříve nedal ani prasatům,
poté se vydává s partou na pracoviště, kde v zoufalých podmínkách
staví budovy.
Nicméně toho dne
ještě štěstí Šuchovovi relativně přeje, za službičky kárancům si
vyslouží i příděly jídla navíc. Po tlačenici o večeři a dvou
večerních prověrkách nakonec opět usíná a čekají jej další a další
podobné dny.
„Jeden den Ivana
Děnisoviče“ poskytuje realistický, bezprostřední obraz ze sibiřského
vězení. Text není prakticky komentován, dění není hodnoceno ani
emotivně prožíváno – tím více vyniká holá skutečnost. Vypravěčský
styl tomu odpovídá, je minimalistický, strohý, úsečný. Ze začátku
může čtenáře trochu odradit, nicméně po začtení se velkou měrou
právě tato stylová strohost podílí na sugestivnosti zážitku.
Na druhou stranu
je nutno podotknout, že příběhově se zde skutečně nic jiného neděje,
je to pouze holý výjev. Právě proto je také knihu těžké jednoznačně
vyložit; rozhodně nesděluje své poselství přímo, spíše záleží na
čtenáři, jak látku uchopí a co si z ní odnese.
Nicméně hlavní
témata se dají nastínit – ztráta komplexního lidského života na
svobodě na úkor okamžitého uspokojování základních zvířecích potřeb,
ztráta důležitosti minulosti či budoucnosti na úkor přítomnosti,
smířenost s osudem, zachování důstojnosti či víra v Boha. Člověk je
v táboře hozen do divočiny, kde se musí protlouct na vlastní pěst a
zároveň si zachovat alespoň některé hodnoty.
Podstatné je, že
díky absenci komentářů autor nepodsouvá čtenáři, co je dobré a co
špatné, jaké jsou odpovědi na nabízející se otázky. To otevírá
prostor pro mnohé výklady, nicméně se domnívám, že je to prostě
proto, že tam žádný celistvý výklad není vložen ani explicitně, ani
implicitně. Je to záběr obnažené skutečnosti, která často nemá
pointy, souvislost, či logiku.
„Jeden den Ivana
Děnisoviče“ má smysl číst už pro samotný obraz sibiřského gulagu.
Také vás pravděpodobně navede k úvahám o lidskosti, nicméně odpovědi
si už musíte hledat sami. Pro napětí či dojemnost příběhu si knihu
určitě nevybírejte, nicméně díky únosně krátkému rozsahu se dá
doporučit téměř komukoliv.