Isaac Asimov
Já robot –
I, Robot – 1950
Kniha je v podstatě souborem povídek s tématikou robotů.
Všechny povídky jsou pospojovány rozhovorem novináře se Susan
Calvinovou, robopsycholžkou. Calvinová vzpomíná na začátky robotiky
a testování prototypů, což je dle mého názoru nejlepší část knihy.
Roboti se totiž musí řídit třemi základními zákony:
1. Robot nesmí
ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo
ublíženo.
2. Robot musí
uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy tato ochrana je
v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí
chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je
v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.
Právě slepá poslušnost těchto zákonů vede roboty k mnohdy
podivnému a zdánlivě nepochopitelnému chování, pro něž však autor
nakonec položí naprosto logické vysvětlení. Další povídky se točí
kolem robota, co vypadá jako člověk a díky třem zákonům robotiky je
z něj paradoxně dokonalý politik sloužící lidem, a na budoucnost
světa řízeného geniálními stroji.
Kniha mě mile překvapila, na rozdíl od nevýrazného „Konce
Věčnosti“, který jsem od Asimova četl předtím, je „Já robot“
skutečně výtečnou sci-fi. Podle knihy byl nedávno natočen film, ten
si však z literární verze bere jenom tři zákony robotiky a
prostředí, v němž se příběh odehrává.