Donald Westlake
Jak nevyloupit
banku – Help, I Am Being Held Prisoner – 1974
Harry Künde trpí
odmalička nevybíravými zkomoleninami svého jména. Zejména proto se z
něj stal recesista, který tropí světu kanadské žertíky jako odvetu
za tento posměch. Jeho poslední žertík, polonahá figurína ženy
rozvalené na kapotě auta u dálnice, však skončí hromadnou nehodou,
při které nezvládnou řízení také dva kongresmani. A za to je Harry
vsazen do vězení.
Brzy po příchodu
do věznice je proti své vůli vtažen do skupinky výtečníků, kteří
díky tunelu pod nápravným zařízením den co den ústav opouštějí, aby
si užívali venku. To by pro Harryho bylo jistě úžasné, kdyby tito
vězni zároveň neplánovali vyloupit dvě místní banky – a mít tak
skálopevné alibi.
Harry se loupeže
k smrti bojí a několikráte se mu podaří pomocí recesistických triků
den zločinu oddálit. Nakonec však přepadení úspěšně proběhne,
dokonce s celkem přátelskou spoluprácí zaměstnanců banky. Harryho
příjemné trávení dní mimo vězení je ještě ohroženo jiným šprýmařem,
který píše po vězení směšné nápisy a jehož činy jsou Harrymu
připisovány kvůli předchozím prohřeškům. Nakonec se však ukáže, že
vzkazy psal starý vězeň, který měl být propuštěn konečně na svobodu,
ačkoliv o to vůbec nestál.
„Jak nevyloupit
banku“ je příjemný, humorný román, který pobaví a rychle uplyne.
Velkou zásluhu na tom má úžasný vypravěčský styl, jenž svou lehkostí
a ironičností knihu povyšuje nad průměr.
Zápletka je také
milá, jen závěrečné rozuzlení je překvapivě nevýrazné. Od začátku se
příběh zaplétá, napětí stoupá a čtenář čeká velká odhalení a pointy.
Ale bohužel čeká marně, kniha dopluje do finále ospalým tempem, ze
kterého čiší promarněný potenciál. Nicméně jako knížka na cesty nebo
k vodě poslouží i tak „Jak nevyloupit banku“ skvěle.