John Ronald
Reuel Tolkien
Húrinovy děti –
The Children of Húrin – 2007
Příběh začíná
neúspěšným pokusem spojených vojsk lidí a elfů porazit arcipadoucha
Morgotha. Po prohrané bitvě následuje období teroru a úpadku v
zemích nejbližších Morgothovu království; postupně však chřadnou i
vzdálenější země.
Vůdce lidí Húrin
byl zajat v této velké bitvě Morgothem, a jelikož se mu odvážil
vzpurně vzdorovat, Morgoth proklel celý jeho rod. Húrinův syn Túrin
(hlavní postava knihy) tak ještě v mladém věku musí prchnout ze země
a vyrůstá v Doriathu, elfím království. Je velice pyšný a svéhlavý a
jeho jediným cílem je pomstít se Morgothovi. Jeho bojechtivá povaha
tak způsobí, že kletba mu jde těsně v patách a on přináší neštěstí,
kam přijde.
Po nešťastném
incidentu, kdy zabije v sebeobraně zrádného elfa, utíká ze strachu z
uvěznění z elfího království a toulá se divočinou. Zde se setkává s
tlupou hrdlořezů, jejíhož velitele zabije a sám se později stane
jejím velitelem. Toto malé vojsko po jistou dobu zajišťuje bezpečí
před skřetími nájezdy, ale po dalších peripetiích od psanců Túrin
odchází.
Získá si vlivné
postavení v Nargothrondu (další elfí království) a povzbuzuje
obyvatele k aktivnímu odporu vůči Morgothovi. Výsledkem však je jen
to, že se na Nargothrond Morgoth zaměří a pošle tam svého děsivého
draka Glaurunga. Pevnost Nargothrond je rozmetána a Glaurung se zde
spokojeně usadí. Túrin pod vlivem Glaurungových lží spěchá do své
domoviny, aby zachránil svou matku Morwen a sestru Niënor, které
zatím ale ve skutečnosti doputovaly do Doriathu a pátrají po
Túrinovi.
Tak se stane, že
Niënor narazí na Glaurunga, který ji svou mocí uvrhne mysl do
temnoty, takže neumí ani mluvit, natož aby věděla, jak se jmenuje.
Túrin se nakonec vrací do Doriathu, aby zjistil, že jeho milovaní
pravděpodobně padli. Rozhodne se vést mírumilovný život v lesích
Brethilu a vyhnout se tak dosahu kletby. Zde se ke svému neštěstí
setkává s Niënor, do které se zamiluje, ožení se s ní a počne dítě.
I na Brethil se
však zaměří Glaurungova pozornost a blížící se zkáza donutí Túrina
opět jít do boje. Schová se v rokli, přes kterou drak pravděpodobně
bude muset přelézt (Glaurung není létající drak), a když nastane
pravá chvíle, bodne jej vší silou do nechráněného břicha. Drak umírá
a jeho moc opadá. Niënor procitá a uvědomuje si, že je Túrinovou
sestrou. Spáchá sebevraždu skokem do rokle a Túrin ji následuje,
když po zdrcujícím zjištění nalehne na svůj meč.
Morgoth v závěru
propustí Húrina, aby jej zneužil ke svým dalším plánům. Ten se u
hrobu svých dětí setkává se zuboženou Morwen, která v jeho náručí
umírá.
„Húrinovy děti“
jsou velice příjemným čtení z Tolkienova kouzelného světa.
Představují však jak svým obsahem, tak formou něco trochu jiného než
„Hobit“ či „Pán prstenů“. Jsou to pověsti ze starých časů, vyprávění
není tak bezprostřední či detailní, příběh je drsnější a věci se v
něm dobře nevyvíjejí, ani dobře nekončí.
Je mnohem
vhodnější knihu přirovnat spíše k rozvinutějšímu „Silmarilionu“.
Doba, kterou vyprávění pokrývá, jsou v podstatě desítky let, příběh
má stylizaci elegické báje (napětí z toho, co bude, je často
nahrazováno chmurnými zkazkami o tom, jak vše špatně skončí, místy
ani vypravěč neví, co se v dané době doopravdy stalo) a příjemně
dokresluje už tak obrovský Tolkienův svět a jeho historii.
Stejně jako
„Silmarillion“ je čtení poněkud nepřístupné závalem cizích pojmů a
jmen, ale naštěstí v menší míře. O usnadnění čtení a větší
srozumitelnost se usilovně snaží i jmenný rejstřík, mapky a také
předmluva a doslov od Tolkienova syna, který knihu editoval, kde je
v hrubých rysech nastíněn širší kontext příběhu a podrobně rozebrán
vznik této knihy.
Výsledkem je
atmosféra prastaré legendy, čtení snad o něco dospělejší a rozhodně
chmurnější než „Pán prstenů“, ale zároveň přístupnější a záživnější
než „Silmarillion“. Pro čtenáře neznalého ostatních knih
pravděpodobně stále ne úplně snadno uchopitelné, ale rozhodně
literárně samostatnější než encyklopedický „Silmarillion“.
Je jen škoda, že
není dokončen též Húrinův příběh. Čtenář je tak na konci jak zdrcený
neutěšeným vyústěním příběhu Túrina, tak roztrpčený absencí úplného
zakončení knihy. Ačkoliv může čtenář najít většinu odpovědí v
„Silmarillionu“, kde je ve zhuštěné podobě obsažen jak příběh této
knihy, tak události předchozí i následující, přece jen si myslím, že
by bylo vhodné uvést alespoň stručné shrnutí i zde, ať už v doslovu,
či přímo do zakončení legendy – ale to je v podstatě jediná výtka.
Lehko se mohlo
stát, že v masovém zápalu pro Tolkienovy příběhy vyvolaném sérií
filmů se vymete každý zbytek z pozůstalosti a s fanfárami se vypustí
do světa. „Húrinovy děti“ však tyto obavy zcela zahání a jistě
potěší nejen skalní fanoušky.