J. K. Rowlingová
Harry Potter and
the Deathly Hallows – 2007
„Harry Potter
and the Deathly Hallows“ je sedmý díl známé série, který celý příběh
uzavírá. Harry pokračuje ve hledání Horcruxů, předmětů, do kterých
Voldemort ukryl části své duše, aby se tak stal nesmrtelným. Harrymu
a jeho přátelům se podaří všechny nalézt a zničit, Harry však
zjišťuje, že se sám stal také Horcruxem, když se jej Voldemort kdysi
pokusil zabít. Harry je rozhodnut obětovat se pro ostatní a nechá se
Voldemortem popravit. Harry však nezemře, Voldemort zničí jen část
své vlastní duše, co se v Harrym usadila. Harry se s ním o něco
později utká v souboji a vítězí. Knihu uzavírá nechutně přeslazená
pasáž odehrávající se o 19 let později, ve které Harry posílá své
děti do školy.
Je smutné, že
ačkoliv šestý díl připravil pro sedmý vše tak, aby se příběh mohl
odehrávat ve strhujícím tempu, kde by dobrodružné pátrání po
relikviích střídala frenetická řež dobrých a zlých kouzelníků,
nestalo se tak. Kniha je opět vystavěna silně schematicky jako
předchozí díly (i přesto, že Harry už školu pověsil na hřebík) a než
se děj trochu rozjede, musí se člověk prokousat třemi sty nudných
stránek.
Dalším neveselým
faktem je, že ačkoliv se kniha už netváří jako pohádka a snaží se
trochu přitvrdit, je stále hlavně pro děti. A upřímně řečeno,
výsledek je dost rozpačitý. Navíc příběh je příliš násilně
vykonstruován, mnoho posunů v ději je způsobeno nehorázným štěstím
Harryho a jeho kumpánů, až se čtenář musí často divit, jestli je to
vůbec míněno vážně. Překomplikovanost spojení Voldemorta a Harryho
pak hraničí přímo s fraškou.
Ačkoliv
v čarodějnickém světě má zuřit válka, neschopnost těch dobrých
skutečně některého padoucha zabít je donebevolající. Navíc ani na
straně dobra není obětí moc – přesněji, není jich dost. Kdyby tak
pomřela většina nepotřebných postav, mohl být výsledný dojem mnohem
silnější a dospělejší. Představa Harryho, kterak poráží Voldemorta,
ačkoliv svět magie je v troskách, je mnohem lákavější. (A co teprve
opačně, ale to už bych asi vážně chtěl moc.)
I tak je ale „Harry
Potter and the Deathly Hallows“ víceméně důstojným zakončením
potterovské ságy (tedy až na posledních pět stran, u kterých asi
nejeden nesentimentální čtenář potupně vrhne). Ačkoliv se dá
vytknout mnohé, najde se i pár světlých stránek – například bitva o
Bradavice v závěru knihy, opět přetažená a kýčovitá, ale
přinejmenším monumentální. Alespoň pro mě však zůstává sedmý díl
daleko ve stínu prvních dvou – ačkoliv byly zcela dětské, měly
alespoň jisté kouzlo, které další díly svou rozvleklostí a rádoby
temnější atmosférou ztratily.