Edward Morgan
Forster
Rodinné sídlo –
Howards End – 1910
Hlavními postavami knihy jsou sestry Schlegelovy – emotivní Helen a
racionální Margaret. Obě sestry pocházejí z relativně bohaté rodiny
a žijí pohodlně ze svého jmění, chodí na koncerty a filozofují v
debatních kroužcích vyšších vrstev.
Jejich svět se však neustále protíná se dvěma dalšími. Prvním je
rodina úspěšného, ale citově oploštělého podnikatele Henryho Wilcoxe.
Hned v úvodu knihy se Helen poblázní do jeho syna Paula; románek
však záhy končí. Po smrti paní Wilcoxové se pak Margaret ožení s
Henrym, byť jejich vztah má s romantikou pramálo společného. Obecně
se dá říci, že Wilcoxové jsou schopní, pracovití, ale jaksi bez
„přesahu“.
Druhým světem jsou pak nižší vrstvy a smutný příběh Leonarda Basta,
úředníka v pojišťovně, který sice umění ani filozofování pořádně
nerozumí, ale zato se o ně urputně snaží. A to právě zaujme sestry
Schlegelovy, které se mu snaží neustále pomoci, byť většinou k jeho
škodě. Na jejich radu (původně od Henryho) opouští své místo v
pojišťovně, která má údajně zkrachovat – což se ale nestane. Zato z
nového místa je vyhozen. Navíc se později ukáže, že Henry měl poměr
s jeho současnou ženou.
V
závěru knihy dochází ke kolizi všech tří rovin a nevyhnutelné
katastrofě. Helen čeká Leonardovo dítě, Henry ji proto odsuzuje.
Margaret konfrontuje Henryho, připomene mu jeho poměr s Leonardovou
ženou, ten to však není schopen reflektovat. Margaret Henryho
zavrhne a chce jej opustit. Leonard se vydává ke všemu přiznat a vše
vysvětlit, narazí však na Henryho syna Charlese, který jej napadne a
Leonardovi selže srdce; Charles je pak odsouzen na tři roky do
vězení. Henry se zhroutí a Margaret se o něj rozhodne pečovat. Helen
u nich však může zůstat a vychovávat své dítě v relativní pohodě.
„Howards
End“ je kniha z Anglie na počátku dvacátého století a mnoho témat je
s touto dobou úzce spjato – některá jsou nadčasová, ale kulturní
narážky či možná i vtipy jsou pro čtenáře neznalého kontextu
ztracené.
Je
to také kniha velmi dlouhá, plná popisů anglických městeček a ne
zrovna plná děje. Chtělo by se říct, že je děj spíše psychologický,
na druhou stranu však postavy příliš psychologizované nejsou, spíše
typizované (a nemají daleko do karikovaných). V některých pasážích
dilemata postav ve čtenáři rezonují, ale jinde spíše vzbuzují údiv,
jestli ta která postava není náhodou retardovaná.
Zvláštní je také skoro apokalyptická dramatičnost, se kterou jsou
konfrontace postav vypravěčem avizovány, aby se pak prakticky nic
nestalo, jen byli všichni zdrceni.
Přes
vše výše uvedené však nechci tvrdit, že je „Howards End“ špatná
kniha; jen v mnoha ohledech ztrácí vazbu na dnešní čtenáře. Na
druhou stranu je i místy nadčasová (jsou témata, která na
aktuálnosti neztrácejí) a i v psychologických ponorech občas
překvapí, byť pořád tak nějak čpí blahosklonností bohatého
intelektuála shlížejícího s „pochopením“ na prostý lid vůkol. Takže
můj dojem je rozpačitý – kvůli přemrštěné délce, nezáživnosti a
neztotožnitelnosti s hlavními postavami bych ji však spíše
nedoporučoval.