Euripidés
Hippolytos –
Ιππόλυτος – Hippolytus – 428 př.n.l.
Faidra, manželka
athénského krále Thésea, se trápí zapovězenou láskou ke svému
nevlastnímu synovi Hippolytovi. Tento cit v ní probudila závistivá
bohyně Afrodité, aby potrestala Hippolyta, který se lásce vyhýbá a
uctívá především Artemidu. Faidra je rozhodnuta zachovat si čest a
skoncovat se svým životem. Stará chůva ji však přiměje, aby se jí
svěřila, a v nejlepší víře se jí snaží pomoci. Prozradí Hippolytovi,
že se do něj jeho nevlastní matka zamilovala. Ten je však samá
ctnost a Faidru povýšeně odmítne. Jelikož však dal své slovo,
Théseovi nic neprozradí ani teď, ani později.
Zhrzená Faidra
spáchá sebevraždu, ze vzteku na Hippolyta však napíše dopis, ve
kterém jej obviní, že ji znásilnil a že s takovým zneuctěním
nedokáže dále žít. Théseus ztratí rozvahu, Hippolyta vyhostí a prosí
Poseidóna, který mu dluží tři přání, aby syna ztrestal. Příliš pozdě
se Théseus od Artemidy dovídá pravdu, Hippolytos již je smrtelně
raněn. Před svou smrtí však otci odpouští.
„Hippolytos“ je
poutavá tragédie, jejíž námět byl později ještě mnohokrát zpracován.
Byť hra v dnešní době působí už poněkud strojeně a prkenně, skutečně
se mi líbila – ačkoliv na tom má největší podíl příběh samotný, byla
by chyba nezmínit také jistou živost a uvěřitelnost postav.