Philip Kindred
Dick
Galactic Pot-Healer
– 1969
Ač by název mohl
nasvědčovat tomu, že hlavní hrdina prodává trávu kdesi na rohu, Joe
Fernwright ve skutečnosti léčí... hrnce. Vážně. Což v blízké
budoucnosti není překvapivě bůhvíjak lukrativní džob, takže jej
zaměstnává spíše bezduchá práce pro stát a potajmu si šetří na lepší
práci přes (ukrutně drahý) HR software, který tak nějak vládne
lidským osudům.
Joe je proto
nemálo udiven, když dostane nabídku za bambilion peněz, aby se vydal
léčit hrnce kamsi do vesmíru. Brzy se ukáže, že zadavatelem práce je
Glimmung, jakési beztvaré, obří stvoření, které chce ze dna oceánu
vyzdvihnout obří katedrálu Heldscalla a uvést ji do původního stavu.
K čemuž naverbuje podobným stylem myriádu dalších profesí.
Glimmung se
ještě musí utkat se svou zlou antitezí, černým Glimmungem, což
navzdory proroctví dokáže, katedrálu se mu však již vyzdvihnout
nedaří. Pojme pak do sebe konsenzuálně své pomocníky a spojenými
silami úkol zvládnou. Joe však jako jeden z mála tento kolektiv
myslí opouští, neb si cení své individuality, a začne vyrábět hrnce.
Které nestojí za nic.
Galactic Pot-Healer
je tak typickým dickovským románem, že byste jednotlivé prvky mohli
vyjmenovat dopředu. Nedůvěra k ženám (a hlavně těm bývalým),
chaotické střídání témat, odlidštěná automatičnost státního aparátu,
smysl života, střet individuality a kolektivu...
Vše toto
dostanete, a máte-li autorovu tvorbu rádi, budete spokojeni i zde.
Ve srovnání se známějšími kusy však citelně trpí určitou
nesoustředěností, kdy střídání témat je sice překvapivé, ale
nepůsobí v kontextu celé knihy nijak zvlášť promyšleně.