Alexandr
Sergejevič Puškin
Evžen Oněgin –
Евгений Онегин – Eugene Onegin – 1833
Evžen Oněgin,
znuděný mladík, zdědí statek na venkově. Ke svému překvapení tam
nalezne oddaného přítele v začínajícím básníku Lenském. Jednoho dne
pozve Lenskij Oněgina na večeři do rodiny své snoubenky Olgy. Olžina
sestra Taťána se do Evžena bláznivě zamiluje a vyznává mu v dopise
svou lásku. Evžen ji však odmítá a naschvál flirtuje s Olgou, což
Lenskij nevydrží a vyzívá Evžena na souboj.
Evžen básníka
v souboji zabije a zdrcený odjíždí pryč. Když se později vrátí do
Moskvy, setkává se znovu s Taťánou, ta už se ale provdala za
staršího generála. Oněgin jí vyzná lásku, Taťána jej však odmítne
podobně jako dříve on ji.
Kromě vlastního
příběhu je román prokládán Puškinovými vlastními životními zážitky
či názory na ruskou společnost. Kniha tak získává další rovinu,
ovšem na úkor svižnosti a plynulosti děje. Navíc čtenář neznalý
osudů Puškinových a poměrů v tehdejším Rusku je odkázán k otravnému
hledání ve vysvětlivkách.
Verše týkající
se vlastního příběhu jsou hezké a srozumitelné zároveň, když se však
Puškin začne věnovat narážkám na soudobé společenské večírky nebo
popisům krajiny, na srozumitelnosti značně ztrácí. Knihu jsem četl
v krásném překladu Josefa Hory.