Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Nick Hornby

Škola života (scénář) – An Education (screenplay) – 2009

 

            Středoškolačka Jenny se připravuje na přijímací zkoušky na univerzitu. Její rodina je vzorem usedlosti a šedého průměru středních vrstev. Jenny se zaplétá se starším mužem Davidem, který ji zasvětí do mnohých radostí dospělého života. Na druhou stranu pak ale Jenny ztrácí chuť studovat, protože v samotném studiu nevidí žádnou perspektivu - na rozdíl od pestrého a luxusního životního stylu Davida, který nikdy nestudoval.

            Později se však ukáže, že David se živí v podstatě podvody a krádežemi; to ještě Jenny překousne. O něco později se však také ukáže, že David je ženatý a má dítě. To už Jenny tolerovat nehodlá a vztah ukončuje. Opakuje poslední ročník střední školy a dostává se na Oxford, tentokráte s vědomím, co pro ni vzdělání znamená.

 

            Scénář je doplněn o velmi zajímavý prolog popisující vznik scénáře i filmu, stejně jako první přijetí filmu na festivalu Sundance, což je vše velmi zajímavé - na rozdíl od samotného scénáře. Oproti filmové verzi, kterou považuji za vzor chladné a veskrze zbytečné filmařiny, má scénář výhodu v literárních kvalitách popisků okolností scény. V dialozích se řekne málo, ale popis scény, nálady postav či jejich motivace je napsaný skutečně krásným, lehkým jazykem, místy okořeněným o roztomilý humor.

            Naopak samotný děj je k uzoufání nudný, viz výše. Naprosto všechny postavy jsou schematické figurky, vysoustruhované tak, aby proběhl nenápaditý děj o procesu, kterým naivní školačka doje k osvícení a uvědomí si důležitost studia a rozvoje vlastní osobnosti. A to tak, že vyspí se starším chlapíkem, který ji nakonec zklame.

            Nevím, zda mi uniká nějaký podstatný detail, ale logické propojení zde bolestně postrádám. Celý příběh je okleštěná moralitka, která nakonec ani tím morálním poselstvím jaksi nikam nedospěje. Kdyby Jenny David nezklamal, školu by pověsila na hřebík a pravděpodobně i byla šťastná. Její celý vývoj je podmíněný touto událostí; což ještě nemusí být nutně problém. Ale mezi tímto zklamáním a příklonem ke studiu zrovna silnou vazbu nevidím - zkratkovitá spojka tudy ne, tamtudy ano mi přijde poněkud nedostačující.

            Ve zkratce si tedy dost možná v budoucnosti rád něco od Hornbyho přečtu, ale co se týče filmu i jeho scénáře, doufám, že skončí v propadlišti dějin.