Nick Hornby
Škola života
(scénář) – An Education (screenplay) – 2009
Středoškolačka Jenny se připravuje na přijímací zkoušky na
univerzitu. Její rodina je vzorem usedlosti a šedého průměru
středních vrstev. Jenny se zaplétá se starším mužem Davidem, který
ji zasvětí do mnohých radostí dospělého života. Na druhou stranu pak
ale Jenny ztrácí chuť studovat, protože v samotném studiu nevidí
žádnou perspektivu - na rozdíl od pestrého a luxusního životního
stylu Davida, který nikdy nestudoval.
Později se však ukáže, že David se živí v podstatě podvody a
krádežemi; to ještě Jenny překousne. O něco později se však také
ukáže, že David je ženatý a má dítě. To už Jenny tolerovat nehodlá a
vztah ukončuje. Opakuje poslední ročník střední školy a dostává se
na Oxford, tentokráte s vědomím, co pro ni vzdělání znamená.
Scénář je doplněn o velmi zajímavý prolog popisující vznik scénáře i
filmu, stejně jako první přijetí filmu na festivalu Sundance, což je
vše velmi zajímavé - na rozdíl od samotného scénáře. Oproti filmové
verzi, kterou považuji za vzor chladné a veskrze zbytečné filmařiny,
má scénář výhodu v literárních kvalitách popisků okolností scény. V
dialozích se řekne málo, ale popis scény, nálady postav či jejich
motivace je napsaný skutečně krásným, lehkým jazykem, místy
okořeněným o roztomilý humor.
Naopak samotný děj je k uzoufání nudný, viz výše. Naprosto všechny
postavy jsou schematické figurky, vysoustruhované tak, aby proběhl
nenápaditý děj o procesu, kterým naivní školačka doje k osvícení a
uvědomí si důležitost studia a rozvoje vlastní osobnosti. A to tak,
že vyspí se starším chlapíkem, který ji nakonec zklame.
Nevím, zda mi uniká nějaký podstatný detail, ale logické propojení
zde bolestně postrádám. Celý příběh je okleštěná moralitka, která
nakonec ani tím morálním poselstvím jaksi nikam nedospěje. Kdyby
Jenny David nezklamal, školu by pověsila na hřebík a pravděpodobně i
byla šťastná. Její celý vývoj je podmíněný touto událostí; což ještě
nemusí být nutně problém. Ale mezi tímto zklamáním a příklonem ke
studiu zrovna silnou vazbu nevidím - zkratkovitá spojka tudy ne,
tamtudy ano mi přijde poněkud nedostačující.
Ve
zkratce si tedy dost možná v budoucnosti rád něco od Hornbyho
přečtu, ale co se týče filmu i jeho scénáře, doufám, že skončí v
propadlišti dějin.