Howard Phillips
Lovecraft
The Dunwich
Horror – 1928
V
zapadlé americké vesničce Dunwich se narodí neprovdané ženě podivné,
rychle rostoucí a děs budící dítě Wilbur. Během jednoho roku dokáže
to, co pětileté dítě, a začne studovat se svým dědečkem různé
ezoterické knihy a čarodějnické rituály. Zároveň se také zdá, že ve
své polorozpadlé chajdě pěstují jakési obří stvoření, které decimuje
většinu místního dobytka.
Wilbur se snaží
získat latinský originál neslavně proslulé knihy Necronomicon
–správce univerzitní knihovny Armitage mu jej však odmítá. Wilbur se
pokusí zmocnit knihy násilím, ale při pokusu umírá. Jeho tělo –
podivné třímetrové rosolovité cosi – přesvědčí Armitage a jeho
kolegy, že je nutné zasáhnout.
Armitage
dešifruje Wilburův deník a zjistí, že se snažil na zemi vpustit
prastaré zlo, jehož je obří netvor pěstovaný v chajdě v Dunwichi
pouhým vzorkem. Armitage nastuduje rituály, s jejichž pomocí se vydá
nestvůru z našeho světa vyhnat. Ta mezitím demoluje domy i lesy v
okolí Dunwiche a nechává za sebou děs a destrukci. Armitage je však
nakonec úspěšný a netvora porazí.
„The Dunwich
Horror“ je zcela typická Lovecraftova novela, tentokráte spíše
kratší metráže, kde se dlouho nic neděje, aby se nakonec téměř nic
nestalo. Nicméně to, co se stát mohlo, je zdrojem hororové hrůzy.
Z hlediska
zábavnosti čtení je první polovina celkem uondaná a čtenář má pocit,
že vlastně v bodě Wilburovy smrti už jen příběh vyšumí do ztracena;
v tomto ohledu jsou následující události spíše milým překvapením a
až netypicky akční spád událostí je čtenářsky vděčný. Na druhou
stranu tematicky je příběh vyrobený podle identické šablony a se
stejnými doprovodnými prvky jako vše ostatní, co jsem od Lovecrafta
zatím četl.
Lovecraftův
rukopis je tedy nezaměnitelný a originální v rámci žánru, nicméně
velmi generický v rámci vlastní tvorby. Ale čas od času prastaré zlo
rozhodně pobaví.