Henrik Ibsen
Domov loutek –
Et dukkehjem – A Doll’s House – 1879
Nora žije
šťastně se svým manželem Torvaldem, který ji obskakuje a rozmazluje.
Ačkoliv se jejich život zdá na první pohled bez chybičky, postupně
vyplouvají na povrch znepokojivé náznaky, že vše není tak ideální,
jak se zdá
Noru začne
vydírat Krogstad, zaměstnanec banky, ve které je Torvald ředitelem.
Pro jeho nevalnou pověst jej chce Torvald vyhodit. Nora si od
Krogstada kdysi půjčila peníze, aby se mohl její manžel léčit, a
padělala při tom podpis svého otce. Krogstad ji nutí, aby přemluvila
svého manžela, aby jej nevyhazoval z práce, jinak její prohřešek
odhalí.
Ačkoliv nakonec
Krogstad najde ze své situace jiné východisko a Noru nechá být,
Torvald se o jejím provinění dozvídá a šílí, co by se jemu kvůli
tomu mohlo stát – Noru bezcitně odvrhává, jen aby ji o chvíli
později, když zjistí, že nebezpečí pominulo, sladkými slůvky vábil
zpět.
Nora si však
uvědomuje, jak omezená a nanicovatá její existence dosud byla. Pro
manžela nebyla partnerkou, ale panenkou v izolovaném světě bez práv
a možností. Opouští Torvalda i rodinu a odchází do světa „vychovat“
ze sebe skutečného člověka.
„Domov loutek“
je svižná, inteligentní hra, která patří mezi ta nejlepší Ibsenova
dramata. Na rozdíl od jiných autorových her (např. Nepřítel lidu) je
osobnější a méně schematická, což z ní dělá dílo mnohem zajímavější
a především zábavnější.
Také dynamičnost
hře vydrží až do samého závěru, který sice působí poněkud
deklamativně, ale přesto je zdrcující. Je však škoda, že se Ibsen
nevyhnul přílišnému výkladu své kritiky. Detailní vysvětlování
pohnutek hlavních postav působí z jejich úst poněkud nepřirozeně,
přesto se však dá prominout. Hra je to i tak velice působivá.