Dominik Landsman
Deník moderního
fotra II – 2015
Vypravěč je už druhým rokem na mateřské dovolené (dovoluji si
odhadovat, byť jsem nečetl, že první díl pokrývá rok první). Jelikož
je to muž, je to vlastně dovolená otcovská, ale slovo dovolená je
zde skutečně eufemismem. Evidentně pro koncentrační tábor.
Doma
totiž není sám, ale se synkem Čeňkem, dost možná jeho nevlastním
dítětem, protože jeho pravý otec byl nejspíš Satan. Ve sledu
historek sledujeme vypravěčův marný boj s dítětem, který většinou
končí naprostým potřením veškerých dobře mířených snah, katastrofou
či přinejmenším rozpatláním obsahu plíny po libovolném předmětu či
nemovitosti.
Z
těch zapamatovatelnějších pobaví návštěva aquaparku či výlet na
farmu, naopak celkem splývají příhody ze stěhování do nové
domácnosti a vlastně čehokoliv, co se dělo ve druhé půli knihy.
Hodnotit knihu je těžké, protože nadšené pocity a hlasité hihňání
nad čtením „ze života“ vystřídá záhy únava materiálu a až nenávistné
vyobrazení Čeňka jako zdroje všeho zla. V těch lepších epizodkách je
sice neřízenou střelou, ale přece jen jaksi spolčenou bytostí proti
jiné moci, ať už ji představuje školka, či farmář s vidlemi. V těch
horších už je ale vyprávění až nekomfortně agresivní, zhnusené a
jednopolohové, nehledě na to, že ani humor už moc nefunguje, a když,
už slyšíte ten samý vtip pošesté, což prostě nebaví.
Knize nelze upřít, že dětské chování vyobrazuje skutečně přesně
(ano, mimina se skutečně ládují plenkovým balzámem) a přiznává
mateřské dovolené status řehole, kterou si třeba leckdo neuvědomí.
Číst se tedy vyplatí, ale klidně ji odhoďte do sběru v polovině
a budete spokojenější, než se pročítat skrze zbytek láteření nad
tím, jak vypravěči dítě zkazilo život.