Dick Francis,
Felix Francis
Dead Heat – 2007
Děj poslední
Francisovy detektivky se dostihového prostředí dotýká jen okrajově.
Hlavní hrdina, Max Moreton, je totiž šéfkuchař v uznávané restauraci
v Newmarketu a o vedení restaurace se tak čtenář dozví mnohem více
než o koních. Jeho klientelu však logicky tvoří lidé s dostihovým
světem spjatí, tedy provázanost s Francisovým srdečním tématem je
zaručena.
Na začátku knihy
se Max svíjí v křečích a snaží se jen přečkat noc. Pravděpodobnou
příčinou se mu jeví otrava z jídla. Brzy zjistí, že jeho odhad byl
správný, moc radosti mu to však nepřinese. Většina hostů na party,
na které připravoval jídlo, totiž trpí stejnými příznaky, někteří
dokonce skončí v nemocnici.
O něco později
Max zajišťuje občerstvení pro americkou společnost, která pořádá na
newmarketském závodišti vlastní oslavu. Do poklidného dění však
zasáhne výbuch bomby, která zabije asi dvacet lidí. Max sám je jen
lehce zraněn, mnohem otřesenější je však psychicky.
Maxovi však
stále vrtá v hlavě, kdo otrávil jeho jídlo – nevěří totiž, že by se
to mohlo stát jen náhodou. Začne se tedy vyptávat všude kolem a
dokonce jej napadne, že by oba incidenty mohly mít spojitost. Někdo
by totiž otravu mohl použít jako dobrou výmluvu, proč se neúčastnil
slavnosti, která se nakonec zvrhla v masakr.
Maxe navíc
zažaluje londýnská violistka o náhradu škody, kterou jí způsobil
otráveným jídlem. Max se s ní setká, aby zmírnil její hněv – zmírní
ho však mnohem více, než mohl tušit. Oba se do sebe bláznivě
zamilují a vydrží jim to až do konce knihy.
Nicméně svým
vyptáváním Max zjevně trefil do černého, neboť někdo začne
vehementně usilovat o jeho život. Nejprve Maxovi selžou brzdy
v autě, poté jeho dům shoří do základů. Max ze strachu utíká do
Ameriky a tam začne pátrat na vlastní pěst.
Dozví se, že
podnikatel Schumann, majitel společnosti, která pořádala slavnost v Newmarketu,
měl co do činění s magnátem Komarovem, jedním z největších
obchodníků s koňmi. Na tom by nebylo nic moc zajímavého, kdyby
Komarov také nebyl na slavnost pozván, nicméně se neukázal.
Dále nachází
podezřelý dutý kovový míček, jakých má Schumannova manželka doma
celou kopu – Max se nakonec dovtípí, že v nich Komarov přepravoval
drogy z Jižní Ameriky. Míček se vložil klisně do dělohy a pak znovu
vyndal až na místě určení. Schumann však začal Komarova okrádat, a
tak Komarov vyhodil jeho slavnost do vzduchu. V závěru jsou všichni
padouši lapeni či usmrceni.
Předem bych
chtěl říct, že netvrdím, že „Dead Heat“ je vzor, jak by měly vypadat
všechny detektivky. Ale rozhodně je to francisovka v nejlepší
podobě, kultivovaná, neuspěchaná, velmi podobná například „Střepům“
nebo „Expertovi“. Alespoň pro mě je to jedna z nejlepších
francisovek vůbec, citlivě v sobě snoubí všechno, co na autorovi má
čtenář nejraději.
Hrdina je opět
zcela kladný a téměř dokonalý, příběh je vystavěn typicky a ničím
moc nepřekvapí, spíše má čtenář pocit, že čte něco, co důvěrně zná.
Jistě, mohli byste říct, že je to jednoduché a neoriginální. A byla
by to pravda; přesto na tom nezáleží. Protože je to především milé a
lidské. Z myšlenkových pochodů hlavního hrdiny by se asi nejeden
ruský klasik obracel v hrobě, nijak hlubokomyslné vážně nejsou. Ale
právě proto jsou také pochopitelné a ztotožnitelné. To samé platí
pro milostnou peripetii – je to stejné, jako všude jinde, je to
stejné, jako v předešlých Francisových románech, ale stejně člověk
hrdinům upřímně přeje štěstí. A to má k mé obvyklé reakci „Bože, kde
mám kýbl?“ hodně daleko.
Ne, do učebnic
literatury se „Dead Heat“ nezapíše. Dokonce možná zapadne i jen v
kontextu Francisovy tvorby. Ale to nic nemění na tom, že četba této
knihy je skutečným potěšením. A záleží nakonec na něčem jiném?