Howard Phillips
Lovecraft
Volání Cthulhu –
The Call of Cthulhu – 1928
„Volání Cthulhu“ je rozsahem delší povídka, ve které se z poznámek
zesnulého vypravěče dozvídáme o jeho „objevu“. Spojil si totiž
dohromady několik děsivých situací, které jej přivedly k neskonalé
hrůzy z toho, co může brzy nastat.
Příběh se skládá ze tří kratších vyprávění. První jsou poznámky také
již zesnulého prastrýce vypravěče, profesora Angella, o jistém
umělci, který během období několika týdnů zažíval příšerné noční
můry a vytvořil podle svých snů rytinu s hrozivým tvorem, napůl
chobotnicí, napůl drakem.
Druhé je hlášení policejního inspektora o razii proti satanistickému
kultu, pořádajícímu příšerné orgie uprostřed močálů. Mezi hromadou
lidských obětí však byla především nalezená soška z neznámého
materiálu znázorňující stejného démona jako umělcův sen. Z vyprávění
zajatých satanistů se navíc ukazuje, že příšerka je velekněz Cthulhu,
stvoření starší než svět sám, které na zemi přišlo z hvězd. Nyní
údajně spí ve zmrtvělém stavu ve svém kamenném domě pod mořem a sní.
A jeho vyznavači mají umožnit jeho vstup na svět, až budou hvězdy
opět ve správné konstelaci.
Třetím a posledním příběhem je vyprávění námořníka Johansena
(nepřekvapivě též zesnulého) o plavbě, která se udála ve stejné době
jako sny mladého umělce a při které se jeho loď střetla s lodí
příšerných divochů; ty sice Johansen se svými druhy porazí, ale
nemoudře se vydá prozkoumat směr, kterým připluli. Narazí na ostrov
s obřími monolitickými útvary a jakýmisi nestvůrně velikými padacími
dveřmi. Zvědaví námořníci je otevřou a pustí tak Cthulhu na svět
(náhodou, stejně jako náhodou pobili fanatiky, kteří jej měli
propustit úmyslně). Johansen z ostrova prchá, Cthulhu jej však
pronásleduje i po moři. Námořník proto obrací proti obludě svou loď
a šikovným manévrem jej poraní. Kniha končí konstatováním, že se
pravděpodobně Cthulhu vrátil do své skrýše a pozřelo jej opět moře.
Musím se přiznat, že nic jiného od Lovecrafta jsem zatím nečetl, a
proto je pravděpodobné, že mi jisté širší souvislosti zůstaly
skryty. Obsahově je povídka totiž nabitá velmi, nicméně krom toho je
to čtení literárně poněkud ploché. Bubák číhající pod mořem působí
trochu smutně, když jeho největší výstup v povídce končí tím, že mu
dá přes tlamu parník. Tisíceré ujištění, jak je zlý a mocný to nijak
nespraví.
Na
druhou stranu v širším kontextu jako úvod do mytologie, která se
rozvíjí a na těchto základech pouze staví, může fungovat povídka
výborně. Byl by to skvělý úvod knihy, kde po převyprávění těchto
zkazek začne vlastní dobrodružný/hororový děj. Lovecraftova
imaginace je úctyhodná a v kombinaci se starosvětským stylem
vyprávění působí hororové prvky jaksi „autentičtěji“ (jakkoliv tato
poznámka může znít hloupě).
Ačkoliv předchozí hodnocení mohlo vyznít trochu příkře, výsledný
dojem je rozhodně příjemný. Jen např. v porovnání s hororovými
historkami E. A. Poea je „Volání Cthulhu“ jaksi nevypointované a
trochu nezáživné. Ale jak už jsem uvedl, s dalšími Lovecraftovými
díly (případně díly jeho pokračovatelů), které se této mytologie
týkají, může být vyznění o poznání lepší. A i bez nich je to
bezpochyby čtení hodné pozornosti.