Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Friedrich Dürrenmatt

Herkules a Augiášův chlév – Herkules und der Stall des Augias – Hercules in the Augean Stables – 1963

 

Antický hrdina Herkules se utápí v dluzích. Zabíjení monster nenese a finanční úřad hrozí exekucí. Herkules je proto nucen přijmout i nepříliš lichotivou nabídku elidské vlády, aby vyčistil celou zemi od hnoje.

Dorazí na místo a chce se pustit do práce. Nicméně obyvatelé samotní mu kladou do cesty nepřekonatelné překážky. Musí se potýkat jednak s nesmyslnou byrokracií, která je i pro takového reka nepřemožitelná, jednak s konzervatismem samotných Eliďanů, kteří si na hnůj už zvykli a bojí se ho odstranit – používají jej jako vývozní artikl, armáda je cvičena v hnoji, pod hnojem se mají nacházet nesmírně cenné památky, které by vyčistění mohlo poškodit – či ještě hůře ukázat, že tam ani žádné nejsou.

Herkules nakonec marný boj vzdává a jde raději dělat atrakci do cirkusu. Ani tam však nesklízí velké úspěchy, hrdinství zjevně již tolik netáhne. Nakonec přijímá ještě nedůstojnější úkol vyčistit Stymfalii od ptačího trusu. Augiáš, předseda elidské rady, na konci přemění malý kousek hnoje v humus a vytvoří na jeho místě krásnou zahradu. Nabádá svého syna Fylea, aby následoval jeho příkladu, neboť každý musí začít se změnou u sebe, byť může vykonat jen málo. Fyleus se však žene za sebezničující pomstou Herkulovi, který jej připravil o nevěstu.

 

„Herkules a Augiášův chlév“ byla původně rozhlasová hra, o něco později přepracovaná ve hru divadelní. Nese typické Dürrenmattovy znaky, je dynamická a svižná, zároveň ale pojednává o závažných věcech a nutí k zamyšlení. Právě tato schopnost autora vytvořit lákavou a stravitelnou formu a propojit ji s myšlenkově hlubokým obsahem patří k jeho nejsilnějším zbraním.

Hra je pojímána jako groteskní komedie. Do děje občas zasahují svými glosami některé postavy hry, čímž se dociluje menšího soucítění s hrdiny a divák je veden k objektivnějšímu vnímání hry jako celku. Bizarní prvky často ústí ve smích, s postupem děje však ve smích stále zoufalejší.

Interpretace hry není úplně jednoduchá, nicméně hlavní témata můžeme najít lehce. Elidu lze chápat jako současný svět, do kterého jsou promítnuti antičtí hrdinové – či spíše naše představy o nich. Na smutném Herkulově příkladu Dürrenmatt ukazuje, že hrdinství v dnešní společnosti již nemá prostor k životu. Odlidštěnost byrokracie a urputný konzervatismus občanů Elidy brání jakékoliv změně, svázanost a bezmocnost nakonec pohltí i největšího hrdinu ze všech. Trefně toto ilustruje přirovnání, že hnůj není jen v Elidě, ale především v hlavách jejích obyvatel. Jiskřička naděje na konci, kterou prezentuje Augiáš svému synovi, je však zadupána do země.

„Herkules a Augiášův chlév“ je hra, která si rozhodně zaslouží pozornost. Nabízí vyvážený mix zábavy a myšlenek a z paměti jen tak nevypadne. Dürrenmatt je mi jak svým stylem, tak svým pesimismem velice blízký a ani tentokráte mě nezklamal.