Friedrich
Dürrenmatt
Herkules a
Augiášův chlév – Herkules und der Stall des Augias – Hercules in the
Augean Stables – 1963
Antický hrdina
Herkules se utápí v dluzích. Zabíjení monster nenese a finanční úřad
hrozí exekucí. Herkules je proto nucen přijmout i nepříliš
lichotivou nabídku elidské vlády, aby vyčistil celou zemi od hnoje.
Dorazí na místo
a chce se pustit do práce. Nicméně obyvatelé samotní mu kladou do
cesty nepřekonatelné překážky. Musí se potýkat jednak s nesmyslnou
byrokracií, která je i pro takového reka nepřemožitelná, jednak s konzervatismem
samotných Eliďanů, kteří si na hnůj už zvykli a bojí se ho odstranit
– používají jej jako vývozní artikl, armáda je cvičena v hnoji, pod
hnojem se mají nacházet nesmírně cenné památky, které by vyčistění
mohlo poškodit – či ještě hůře ukázat, že tam ani žádné nejsou.
Herkules nakonec
marný boj vzdává a jde raději dělat atrakci do cirkusu. Ani tam však
nesklízí velké úspěchy, hrdinství zjevně již tolik netáhne. Nakonec
přijímá ještě nedůstojnější úkol vyčistit Stymfalii od ptačího
trusu. Augiáš, předseda elidské rady, na konci přemění malý kousek
hnoje v humus a vytvoří na jeho místě krásnou zahradu. Nabádá svého
syna Fylea, aby následoval jeho příkladu, neboť každý musí začít se
změnou u sebe, byť může vykonat jen málo. Fyleus se však žene za
sebezničující pomstou Herkulovi, který jej připravil o nevěstu.
„Herkules a
Augiášův chlév“ byla původně rozhlasová hra, o něco později
přepracovaná ve hru divadelní. Nese typické Dürrenmattovy znaky, je
dynamická a svižná, zároveň ale pojednává o závažných věcech a nutí
k zamyšlení. Právě tato schopnost autora vytvořit lákavou a
stravitelnou formu a propojit ji s myšlenkově hlubokým obsahem patří
k jeho nejsilnějším zbraním.
Hra je pojímána
jako groteskní komedie. Do děje občas zasahují svými glosami některé
postavy hry, čímž se dociluje menšího soucítění s hrdiny a divák je
veden k objektivnějšímu vnímání hry jako celku. Bizarní prvky často
ústí ve smích, s postupem děje však ve smích stále zoufalejší.
Interpretace hry
není úplně jednoduchá, nicméně hlavní témata můžeme najít lehce.
Elidu lze chápat jako současný svět, do kterého jsou promítnuti
antičtí hrdinové – či spíše naše představy o nich. Na smutném
Herkulově příkladu Dürrenmatt ukazuje, že hrdinství v dnešní
společnosti již nemá prostor k životu. Odlidštěnost byrokracie a
urputný konzervatismus občanů Elidy brání jakékoliv změně, svázanost
a bezmocnost nakonec pohltí i největšího hrdinu ze všech. Trefně
toto ilustruje přirovnání, že hnůj není jen v Elidě, ale především
v hlavách jejích obyvatel. Jiskřička naděje na konci, kterou
prezentuje Augiáš svému synovi, je však zadupána do země.
„Herkules a
Augiášův chlév“ je hra, která si rozhodně zaslouží pozornost. Nabízí
vyvážený mix zábavy a myšlenek a z paměti jen tak nevypadne.
Dürrenmatt je mi jak svým stylem, tak svým pesimismem velice blízký
a ani tentokráte mě nezklamal.