Stendhal
Červený a
černý – Le Rouge et le Noir – The Red and the Black
– 1830
Hlavním hrdinou
knihy je Julián Sorel, syn venkovského tesaře, ctižádostivý a
talentovaný mladík, kterému však nízký původ brání ve společenském
úspěchu. Shodou okolností si jej za vychovatele vybere pan de Rênal,
verrièreský starosta. Pro Juliána to znamená nečekaný vzestup,
zároveň si však uvědomuje propastný rozdíl, který jej odděluje od
jeho zaměstnavatele.
Do Juliána se
zamiluje paní de Rênal, nezkušená a naivní šlechtična. Julián její
city sice ze začátku nesdílí a udržuje vztah jen kvůli společenskému
vzestupu, časem se do ní však skutečně zamiluje. Jejich poměr je ale
odhalen a Julián je nucen z města odjet. Zapíše se do kněžského
semináře, kde vidí největší šanci na brzký úspěch, jelikož doby, kdy
se člověk mohl prosadit statečností a velkými činy, jsou dávno pryč.
Díky svému šarmu
a inteligenci si získá náklonnost ředitele semináře, který jej
později doporučí do rodiny markýze de la Mole. Tak se Julián poprvé
dostane do Paříže, světa nejvyšší francouzské smetánky. Ačkoliv
pohrdá omezeností a pokryteckou morálkou vyšších vrstev, je zároveň
sám nucen se tak chovat, aby dosáhl byť sebemenších úspěchů.
Markýzova dcera
Matylda, která je znuděna nevýraznými nápadníky, spatřuje
v Juliánovi takového muže, po jakém vždy toužila – statečného,
inteligentního a s vlastním názorem. Bláznivě se do Juliána
zamiluje, ačkoliv ten jí nejdříve pohrdá a poté se s ní začne
stýkat, jen aby měl nad ní navrch. Později se však do Matyldy, která
navíc otěhotní, doopravdy zamiluje a i přes protesty rodiny, které
je společensky nerovný sňatek proti mysli, se vezmou. Markýz
Juliánovi daruje značný obnos a vojenskou hodnost, aby alespoň
trochu vyrovnal jejich společenské rozdíly.
Juliánovo štěstí
však zhatí dopis paní de Rênal, který jej značně zkompromituje.
Julián se v návalu vzteku za paní de Rênal vydá a v kostele po ní
dvakrát vystřelí, naštěstí ji ale jen lehce zraní. Vzápětí je zatčen
a obžalován z pokusu o vraždu. Matylda i paní de Rênal, která dopis
napsala nedobrovolně a Juliána stále miluje, se snaží pro Juliána
udělat všechno, co je v jejich silách, dokonce se jim podaří
ovlivnit porotu, aby hlasovala pro zproštění viny.
Julián však ve
vězení dochází k přesvědčení, že společenským vzestup či bohatství
ho k lepšímu životu nedovede, protože měšťané a šlechtici jsou jen
pokrytci a slaboši. Zároveň si uvědomuje, že pořád miluje paní de
Rênal, která jej ve vězení často navštěvuje a zpříjemňuje mu těžké
chvíle. Před porotou pronese vzdornou řeč, ve které odsoudí mimo
jiné falešnou morálku vyšších kruhů, což mu sice vynese přízeň
v sále, nicméně porota takovou urážku nestráví a Juliána odsoudí
k smrti. V závěru knihy jeho tělo Matylda pochová v horské jeskyni.
Román je celkem
čtivý, nicméně příběh tak od první třetiny trochu stagnuje a vlastně
se nic podstatného neděje. V závěru se však vzchopí k mohutnému
tragickému zakončení, které předchozí nudnější pasáže více než
vynahradí.