Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Samuel Beckett

Čekání na Godota – Waiting for Godot – 1952

 

Na cestě se sejdou dva tuláci, Estragon a Vladimír. Čekají společně na jakéhosi Godota, který se zatím nedostavil a asi ani nikdy nedostaví. Krátí si čas povídáním o hloupostech, později se ještě setkají s bohatým Pozzem a jeho otrokem Luckym. Pozzo vodí Luckyho na laně a chová se k němu krutě, na druhou stranu z Luckyho už se stal pouhý automat, který vykonává Pozzovy pokyny. Po odchodu Pozza a Luckyho přijde malý chlapec, který tulákům oznámí, že pan Godot dnes nepřijde.

Druhého dne se Estragon a Vladimír opět sejdou na stejném místě, ačkoliv Estragona někdo zbil a nic si nepamatuje. Chvíli se dohadují, zda-li jsou na stejném místě jako včera, za chvíli však opět přijde Pozzo s Luckym. Pozzo je však nyní slepý a Lucky němý. Po jejich odchodu Estragon a Vladimír uvažují, že spáchají sebevraždu, nemají však k tomu odvahu. Bojí se, aby se nezabil jen jeden a ten druhý pak nezůstal sám. Zbývá jim tedy jediné – čekat dále na Godota. V závěru hry opět přijde chlapec, který oznámí, že pan Godot dnes nepřijde.

 

Toto drama je podobenstvím absurdity lidského údělu. (Jediným možným smyslem života je nesmyslné očekávání a jediným způsobem, jak si svůj úděl ulehčit, je zaplašovat čas, jenž je mu vymezen. – doslov) Hra mě velmi zaujala, přestože zde víceméně chybí vlastní děj.