Henrik Ibsen
Brand – Brand –
Brand – 1865
Děj hry se
odehrává v zapadlém norském městečku. Brand – jak už název napovídá,
hlavní postava hry – svým mottem „vše, nebo nic“ ztělesňuje ideál
člověka nekompromisního, individualistického a nezadržitelného,
který žádá největší možné oběti a největší možné činy.
Jeho životní
postoj naráží na omezenost a prospěchářství zdejších obyvatel;
některým však jeho vyšší mravní postoje a nezdolná vůle imponují,
čímž obec názorově rozdělí. Chce odplout pryč, do velkého světa, ale
nakonec se nechá uprosit, aby se stal místním farářem a začal se
svým dílem právě v rodné zemi. Rozhodne se vystavět větší kostel,
kterým by dal možnost lidem být blíže Bohu, dovolit rozlet jejich
myšlenkám.
Druhou oblastí,
kde jeho životní filozofie způsobuje nemalé problémy, je Brandův
osobní život. Jeho žena Agnes, kterou svým příkladem vede k
největším obětem, po jeho boku fyzicky strádá, ale přesto je
šťastna, že může být s ním. Zlomový okamžik nadejde ve chvíli, kdy
jejich nemocný syn potřebuje změnu klimatu, aby se uzdravil. Brand
chce odplout, ale musel by se vzdát místa zdejšího faráře a nesplnit
tak svůj úkol – nakonec se v zajetí své vlastní filozofie musí
rozhodnout syna obětovat.
Agnes schází
žalem po synkovi, utěšuje se jen věcmi, co jí po něm zbyly. Brand
opět žádá oproštění od všeho a přiměje ji těchto věcí se vzdát.
Agnes tak učiní a brzy nato umírá. Kostel je dostavěn, nicméně
menší, než si Brand představoval, kvůli smlouvání s městskými
představiteli, aby byl vůbec dokončen. Ti Branda také nabádají, jak
se má chovat a co hlásat, aby nerušil tradice a neohrožoval jejich
postavení.
Brand je opět
zhnusen a se svým věrným stádem odchází do hor. Ty však vidina
oběti, která stačí Brandovi, brzy přestane motivovat a chtějí po něm
vědět, jak dlouho a kam půjdou, co budou jíst a podobné přízemní
věci. Nakonec Branda zmlátí a vrátí se do městečka. Branda v horách
zasype lavina.
„Brand“ je
zajímavá a působivá hra, jejímž cílem je klást otázky a přimět
diváka uvažovat. To také splňuje, byť s drobnými nedostatky. Problém
tkví totiž zejména v tom, že Brand je příliš akademický, a tak v
místech, kde se probírá jeho filozofie na teoretické úrovni či ve
společenském kontextu (například střet s představiteli městečka),
ztrácí spojení s realitou a stává se spíše hříčkou v rámci vlastních
pravidel.
Ne že by tyto
části snad neobsahovaly zajímavé náměty či pravdivé úvahy, ale svou
vykonstruovaností zde Brandova filozofie často skřípe a kvůli
umělosti i po čase nudí. Přirozeně je pro celkový efekt teoretické
rovina stěžejní, nicméně má předchozí výtka nesměřuje k její samotné
existenci, ale k její nedotaženosti a občasné spornosti, co Brandova
obecně formulovaná teze vlastně žádá. Jistým dílem se na tom také
podílí náboženská motivace Brandových cílů, kterou mám osobně
problém považovat za logickou už z principu. (Naštěstí z většiny je
náboženství prezentováno spíše jako odraz ducha doby, jeho dřívější
velikosti a dnešní zakrnělosti, kterou chce Brand odstranit – a to
je zcela v pořádku.)
Zato pasáže, kde
Brand řeší dilemata z běžného života, patří k vrcholům hry, které
těží ze střetu Brandových nadosobních cílů a vlastních rodinných
potřeb. Zde hra vtáhne nejhlouběji a nejjasněji předestře konflikt;
zde je také podroben zkoušce Brand samotný. Brand zůstane věrný své
ideologii, nicméně to neznamená jeho vítězství. Na jednu stranu je
obdivuhodná jeho odvaha obětovat pro svůj cíl vše, na druhou se také
zbavuje lidskosti a soucitu. Je ideálem hrdinské, nezastavitelné
vůle, ale ne ideálem člověka. Příjemné je, že Brand není ustrnulý
v jednom bodě své filozofie, vyvíjí se, v závěru snad i odhaluje, co
opomněl.
Snad to bude
znít příliš krutě, ale „Brand“ se dá ve svých slabinách přirovnat k
dortu pejska a kočičky. Jednoduše je toho v něm moc, aby vše dávalo
smysl. Snad za to trochu může i veršovaná podoba, ve které je
vyjadřování myšlenek někdy trochu krkolomné (byť také velmi
působivé, místy až mrazivé). Nicméně nebylo by spravedlivé pro jisté
nelogičnosti přehnaně kritizovat – až na pár míst hra nenudí, nutí
přemýšlet a hlavní konflikty se člověku dostanou pod kůži. Navíc už
jen samotná snaha hru interpretovat je obohacující. Není to
dokonalé, ale velmi dobré ano.