Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Henrik Ibsen

Brand – Brand – Brand – 1865

 

Děj hry se odehrává v zapadlém norském městečku. Brand – jak už název napovídá, hlavní postava hry – svým mottem „vše, nebo nic“ ztělesňuje ideál člověka nekompromisního, individualistického a nezadržitelného, který žádá největší možné oběti a největší možné činy.

Jeho životní postoj naráží na omezenost a prospěchářství zdejších obyvatel; některým však jeho vyšší mravní postoje a nezdolná vůle imponují, čímž obec názorově rozdělí. Chce odplout pryč, do velkého světa, ale nakonec se nechá uprosit, aby se stal místním farářem a začal se svým dílem právě v rodné zemi. Rozhodne se vystavět větší kostel, kterým by dal možnost lidem být blíže Bohu, dovolit rozlet jejich myšlenkám.

Druhou oblastí, kde jeho životní filozofie způsobuje nemalé problémy, je Brandův osobní život. Jeho žena Agnes, kterou svým příkladem vede k největším obětem, po jeho boku fyzicky strádá, ale přesto je šťastna, že může být s ním. Zlomový okamžik nadejde ve chvíli, kdy jejich nemocný syn potřebuje změnu klimatu, aby se uzdravil. Brand chce odplout, ale musel by se vzdát místa zdejšího faráře a nesplnit tak svůj úkol – nakonec se v zajetí své vlastní filozofie musí rozhodnout syna obětovat.

Agnes schází žalem po synkovi, utěšuje se jen věcmi, co jí po něm zbyly. Brand opět žádá oproštění od všeho a přiměje ji těchto věcí se vzdát. Agnes tak učiní a brzy nato umírá. Kostel je dostavěn, nicméně menší, než si Brand představoval, kvůli smlouvání s městskými představiteli, aby byl vůbec dokončen. Ti Branda také nabádají, jak se má chovat a co hlásat, aby nerušil tradice a neohrožoval jejich postavení.

Brand je opět zhnusen a se svým věrným stádem odchází do hor. Ty však vidina oběti, která stačí Brandovi, brzy přestane motivovat a chtějí po něm vědět, jak dlouho a kam půjdou, co budou jíst a podobné přízemní věci. Nakonec Branda zmlátí a vrátí se do městečka. Branda v horách zasype lavina.

 

„Brand“ je zajímavá a působivá hra, jejímž cílem je klást otázky a přimět diváka uvažovat. To také splňuje, byť s drobnými nedostatky. Problém tkví totiž zejména v tom, že Brand je příliš akademický, a tak v místech, kde se probírá jeho filozofie na teoretické úrovni či ve společenském kontextu (například střet s představiteli městečka), ztrácí spojení s realitou a stává se spíše hříčkou v rámci vlastních pravidel.

Ne že by tyto části snad neobsahovaly zajímavé náměty či pravdivé úvahy, ale svou vykonstruovaností zde Brandova filozofie často skřípe a kvůli umělosti i po čase nudí. Přirozeně je pro celkový efekt teoretické rovina stěžejní, nicméně má předchozí výtka nesměřuje k její samotné existenci, ale k její nedotaženosti a občasné spornosti, co Brandova obecně formulovaná teze vlastně žádá. Jistým dílem se na tom také podílí náboženská motivace Brandových cílů, kterou mám osobně problém považovat za logickou už z principu. (Naštěstí z většiny je náboženství prezentováno spíše jako odraz ducha doby, jeho dřívější velikosti a dnešní zakrnělosti, kterou chce Brand odstranit – a to je zcela v pořádku.)

Zato pasáže, kde Brand řeší dilemata z běžného života, patří k vrcholům hry, které těží ze střetu Brandových nadosobních cílů a vlastních rodinných potřeb. Zde hra vtáhne nejhlouběji a nejjasněji předestře konflikt; zde je také podroben zkoušce Brand samotný. Brand zůstane věrný své ideologii, nicméně to neznamená jeho vítězství. Na jednu stranu je obdivuhodná jeho odvaha obětovat pro svůj cíl vše, na druhou se také zbavuje lidskosti a soucitu. Je ideálem hrdinské, nezastavitelné vůle, ale ne ideálem člověka. Příjemné je, že Brand není ustrnulý v jednom bodě své filozofie, vyvíjí se, v závěru snad i odhaluje, co opomněl.

Snad to bude znít příliš krutě, ale „Brand“ se dá ve svých slabinách přirovnat k dortu pejska a kočičky. Jednoduše je toho v něm moc, aby vše dávalo smysl. Snad za to trochu může i veršovaná podoba, ve které je vyjadřování myšlenek někdy trochu krkolomné (byť také velmi působivé, místy až mrazivé). Nicméně nebylo by spravedlivé pro jisté nelogičnosti přehnaně kritizovat – až na pár míst hra nenudí, nutí přemýšlet a hlavní konflikty se člověku dostanou pod kůži. Navíc už jen samotná snaha hru interpretovat je obohacující. Není to dokonalé, ale velmi dobré ano.