Alexandr
Sergejevič Puškin
Boris Godunov –
Борис Годунов – Boris Godunov – 1825
„Boris Godunov“
vychází ze skutečných událostí v Rusku na přelomu šestnáctého a
sedmnáctého století. Ruský car umírá a na jeho místo po dlouhém
„přemlouvání“ nastupuje jeho švagr, Boris Godunov. Syn cara Dimitrij
byl totiž před několika lety zavražděn Godunovými poskoky.
Na scéně se však
objevuje mladík, který se za Dimitrije vydává. Získává na svou
stranu Litevce a Poláky a vyráží s nimi proti Rusku. Jeho armáda je
rozdrcena, falešný Dimitrij však neztrácí odvahu. Godunov zatím ve
své sílící paranoie uvězňuje mnohé šlechtice a z udavačství se stává
národní sport.
Godunov však
umírá a novým carem se stává jeho syn Feodor. Ten se těší ještě
menší popularitě než jeho otec a nakonec jej zradí vlastní lidé;
ruská armáda se přidává na Dimitrijovu stranu. Feodor je se svou
sestrou uvězněn, lid jásá nad novým carem. V závěru je však Feodor
se sestrou zavražděn carovými poskoky a veřejně je vyhlášeno, že
spáchali sebevraždu. Lid před věznicí, ze které se před chvílí
ozývaly zvuky zápasu, zdrceně mlčí.
„Boris Godunov“
je vydařená historická tragédie, která je typově i stylově blízká
tragédiím Shakespearovým. Navíc přemlouvání Godunova, aby se stal
carem, až nápadně připomíná obdobnou scénu z „Julia Caesara“. A to
rozhodně není výtka.
Navíc si Puškin
s „Borisem Godunovem“ skutečně vyhrál a každá scéna je pečlivě
promyšlená a hlavně zajímavá. Zápletka je velmi chytlavá, děj
dynamický a konec až mrazivý. Pro mě tedy velmi milé překvapení,
mohu jedině doporučit.