Ben Elton
Blind Faith –
2007
V nedaleké
dystopické budoucnosti způsobí globální oteplování vzestup hladin
oceánů a lidstvu se podstatně zmenší prostor k životu. Hlavní hrdina
knihy, analytik Trafford, žije v tom, co zbylo z Velké Británie.
Společnost ovládá všemocný Chrám, který lidem diktuje sdílet všechny
zážitky s ostatními, co nejvíce souložit, jíst sladké a věřit v
lásku Boha. Touha po soukromí je pak považována za naprostou
zvrhlost, vědecké poznání strmě upadá, šíří se epidemie, očkování se
považuje za kacířství a děti umírají po tisících. Zákony prosazuje
Chrám na obřích shromážděních, kde zfanatizovaný dav odkývá cokoliv
(obvykle zásadní zákony typu "každý člověk je ze zákona slavný"). V
podobných intencích funguje i zdejší justice, která není nepodobná
dnešním reality show.
Zdá se také, že
většině tupého stáda toto vyhovuje a sdílení nejintimnějších
okamžiků na sociálních sítích není jen běžné, ale dokonce nutné.
Trafford je jedním z mála, který tímto trpí, a snaží se vydobýt si
alespoň minimum soukromí. Ve své práci, která se zdá naprosto
bezvýznamná a zbytečná, se seznamuje s kolegou Cassiem, který ve
Traffordovi vycítí spřízněnou duši. Cassius potají provozuje
očkování, aby zachránil co nejvíce dětí.
Trafford se
rozhodne nechat svoji dceru Caitlin Happymeal očkovat, byť jeho žena
Chantorria se takového kacířství děsí. Caitlin Happymeal pak
"zázračně" přežije dvě epidemie. Trafford doufá, že Chantorria díky
tomu začne trochu více přemýšlet, ta však v přežití své dcery nevidí
logický důsledek očkování, ale božský zásah shůry. Ba co víc,
Chantorria začne těžit z nenadálé popularity jakožto matka
zázračného dítěte a plně se užívá své slávy.
O něco později
Cassius Trafforda zasvětí do tajné organizace Humanistů, která
přechovává poslední stopy dávné kultury. Trafford se nadšeně pouští
do pročítání klasických románů i vědeckých pojednání o evoluci.
Vzhledem ke své práci analytika se snaží najít společné rysy
Humanistů, aby mohli pomocí národní databáze nalézt další vhodné
členy. K jeho překvapení je lidí s tendencemi k soukromí a averzí
vůči projevům veřejného sdílení emocí (aneb skupinové objímání na
pracovišti) překvapivě mnoho. Začne spřádat plán, jak tyto
vytipované jedince oslovit anonymní sérií emailů se vzdělávacím
obsahem.
Dalším důležitým
člověkem ve Traffordově životě se stane Sandra Dee, kolegyně, která
otevřeně oponuje fanaticky pobožné nadřízené a na svém blogu sice
zveřejňuje spoustu společensky žádoucího obsahu, ale – jak se ukáže
– pouze zkopírovaného z cizích blogů. Sandra Dee tak Trafforda začne
fascinovat právě proto, že má nějaké tajemství. Postupně se sbližují
a Trafford ji následně také přivádí do kruhu Humanistů.
Zlomový okamžik
nastane, když se Chrám rozhodne glorifikovat přežití Caitlin
Happymeal na megalomanském shromáždění. Trafford chce této
příležitosti využít, aby veřejně prohlásil, že Bůh s přežitím jeho
dcery neměl cokoliv společného a že přežila jen díky očkování. Těsně
před koncertem však Caitlin umírá na choleru. Trafford je zdrcený
a jeho žena Chantorria ještě více.
Chantorria se
následně samá udá Inkvizici (neboť chápe smrt dcery jako trest za
její očkování) a Trafford je uvězněn a mučen. Cassius raději spáchá
sebevraždu, zbytek Humanistů je však i tak pozatýkán. Ukáže se, že
Sandra Dee byla nastrčena policií a celou síť vyzradila, stejně jako
zapříčinila osudnou epidemii cholery. Sice si našla cestu k uchování
vlastního soukromí, ale za cenu ničení života podobně smýšlejících
lidí. Nabízí Traffordovi stejnou cestu, ten ji však odmítá. Podaří
se mu však Sandru zmanipulovat a ta omylem spouští kaskádu
vzdělávacích humanistických emailů. Trafford je upálen na veřejném
shromáždění, z davu jej však tajným signálem zdraví mnoho nových
Humanistů.
„Blind Faith“ se
zcela otevřeně prezentuje jako parafráze nadčasového románu „1984“,
na který se v knize Elton dokonce přímo odkazuje. Je zvláštní, že
zatímco v první polovině se nastavení společnosti tváří spíše jako
„1984“ naruby (jelikož vznik a udržení perverzního voyerského
státního zřízení vyvěrá z vůle většiny lidu a obecného úpadku vkusu
obyvatelstva), překlápí se v druhé půli spíše v kopii orwellovské
totality (systému vynucovaného bedlivou inkvizicí).
Podobně
schizofrenní postoj zaujímá kniha i v pohledu na dnešní svět. Na
jednu stranu je minulost glorifikována jako věk moudrosti, na druhou
stranu je jako největší zlo prezentována posedlost sociálními sítěmi
či reality-show, velmi symptomatická pro dnešní společnost. Lze
nejspíše opatrně konstatovat, že byť autor dnešní svět rád má, nad
jeho směřováním do budoucna má obavy.
Prvek „sdílení
emocí“ je v knize velmi rozpracován a je zajímavé, jak se postupně
stává nikoliv prostředkem komunikace, ale sociálního statutu,
státního dozoru a sousedské šikany. V tomto ohledu je kniha velmi
silná a nevybíravě aktuální. Podobně jako Orwellův newspeak i „Blind
Faith“ používá prvek úpravy jazyka, nicméně spíše v intencích
zjednodušování a zkracování slov, které jdou ruku v ruce s
vyobrazením zhlouplé populace, než jako mrazivé manipulace s lidským
myšlením.
Z řemeslného
hlediska je kniha velmi zdařilá, čtivá a napínavá, byť poněkud
předvídatelná. Vzhledem ke skromné délce není nereálné dočíst ji na
jeden zátah. Ve zkratce největší problém pro „Blind Faith“
představuje právě srovnání s „1984“ - a proti tomu působí trochu
chudě, ne tak promyšleně a poněkud uměle. Dystopický svět je
působivý, ale po celou knihu mě nedokázal přesvědčit o své
(teoretické) reálnosti - z čeho žije diktatura, která vede své
obyvatele k co největší zahálce a vysoké úmrtnosti? I přes výše
uvedené se však jedná o výtečné čtení, které jen nedosahuje
geniality svého předchůdce. K zamyšlení o stavu společnosti však
vede zcela určitě.