Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Herman Melville

Bílá velryba – Moby-Dick – 1851

 

Vypravěč knihy, vzdělaný Izmael, se vydává do Nantucketu, aby vyplul na velrybářskou výpravu. Na moři totiž hledá únik od těžkomyslnosti. Po cestě se setkává s divochem Kvíkvegem, se kterým se spřátelí.

Oba se nechají najmout na vznešenou loď Pequod, která má vyplout na tříletý lov velryb. Jediné, co do odplutí nespatří, je kapitán Achab. Ten se ze své kajuty dlouho zdráhá vyjít, údajně je nemocný. Když však konečně vystoupí na palubu, zjistí posádka, že jej stravuje spíše bolest duševní než fyzická.

Achab ve svém posledním střetnutí s velrybou přišel o nohu a rozhodl se leviatanovi pomstít. Touto velrybou byl bílý vorvaň Moby Dick, samotářská a agresivní stvůra, která se stala zkázou nejednoho lovce. Hnán posedlostí získává Achab na svou stranu posádku; jediný muž, opatrný důstojník Starbuck, se mu opováží alespoň trochu vzdorovat.

Pequod brázdí oceány, s Moby Dickem se však dlouho nestřetne, takže zatím loví „obyčejné“ velryby. Když se však blíží místu, kde Achab přišel o nohu, zvěsti o velrybě jsou stále častější. Nakonec se s Moby Dickem střetávají tváří v tvář. Tři dny Achab zápolí s velrybou a třikrát prohrává – naposledy definitivně; uškrtí se na harpunovém lanu. Moby Dick navíc zaútočí i na samotnou loď, která se potopí do hlubin. V ohromném víru za sebou stáhne vše živé až na vypravěče Izmaela.

 

Hodnotit „Bílou velrybu“ je obtížný úkol. Místy působí jako dílo veliké, místy zase jako dílo řadové, které se jen jako veliké křečovitě tváří. Někdy nudí, někdy imponuje.

Pro lepší pochopení celkového výrazu „Bílé velryby“ je vhodné rozdělit knihu na tři typy kapitol. Zaprvé vlastní příběh, zadruhé popisné pasáže o velrybářství a zatřetí úvahy jakkoliv vzdáleně spjaté s velrybářstvím.

Příběhová část je nosná a nejzábavnější, naopak popisné pasáže jsou mnohdy utrpením. Mají totiž dvě vady – jednak témata jsou často dosti nudná sama o sobě, jednak Melville neumí popisovat tak, aby si čtenář lehce udělal představu. Nicméně krom toho, že čtenáře seznámí s velrybářským řemeslem (tak obšírně, že jsem se skutečně jen silou vůle držel, abych podobné kapitoly nezačal přeskakovat), také brzdí samotný příběh. Jednotlivé události pak více vyniknou, příběh působí mohutněji a hlouběji. Ale že je to bohapustá výplň, to zůstává skutečností.

Co se třetího typu kapitol týče, tak tam už Melville citelně naráží na ochotu publika poslouchat jeho mnohoznačné blábolení o vznešenosti velrybářství. Tyto úvahy se snaží každým slovem budit dojem, jak jsou hluboké; ale hloubka je v tomto případě pouze chtěná, nikoliv docílená. Cesty, jakými autor dochází k vývodům, jsou často až úsměvně prostoduché či nehorázně překrucované k účelům pointy.

Nejhorší však je, že Melville druhý a třetí typ nedávkuje rozumně, zahltí rozjetý děj nánosem výplně a propustí jej teprve na konci. Čtení knihy vypadá nějak takto: První čtvrtina knihy si jde pomalým, ale stálým tempem vpřed. Ve chvíli, kdy se na scénu dostává Achab, je zahozen vypravěč Izmael a změněn i styl vyprávění. Zával popisů a úvah brání lodi v cestě. Následují stovky stran pomalého, nezáživného lovení velryb. Až v posledních padesáti stránkách autor blahosklonně propustí Achaba, aby v monumentálním finále došel svého osudu.

Ve zkratce: číst „Bílou velrybu“ je boj. Mohl bych vytýkat spoustu věcí. Ale přesto je „Bílá velryba“ neobyčejně působivá. Jakkoliv je vyprávění nudné, pomáhá akcentovat příběh a dodat mu hloubku, kterou mu neumí dodat obsahem. Je to tedy jen trik? Ano, ale trik, co funguje. Nemožnost jednoznačného vyložení příběhu, jeho postav i samotné velryby je podobný trik (v čemž kniha hrdě napodobuje Bibli, na kterou se také často odkazuje).

Takže je tedy nějaký verdikt, nebo i tento komentář zůstane stejně dvojaký jako předmět, kterým se zabývá? Ne, přece jen bych to nebyl já, kdybych se o to aspoň nepokusil. „Bílou velrybu“ má smysl číst. Nezodpovídá otázky, ale třeba nějaké nastoluje. Citový prožitek a pocit jakési velikosti je velmi silný, byť tušení jakéhosi předstírání a podvodu provází celou knihu. Záleží jen na tom, máte-li čas a chuť prokousávat se svazkem o velikosti cihly za pochybnou odměnou.