Lewis Carroll
Alenka v kraji
divů, Za zrcadlem, a s čím se tam Alenka setkala – Alice's
Adventures in Wonderland, Through the Looking-Glass, and What Alice
Found There – 1865, 1871
Podobně jako Medvídek Pú má i tato pohádka dva díly a oba dosti
podobné; proto je zhodnotím naráz. Alenka je malá holčička, která ve
svých snech prožívá neuvěřitelná dobrodružství. Nicméně nejedná se o
obyčejnou pohádku, spíše o imaginativní hříčku s nesmyslem. Příběh
postrádá smysluplný děj, události se odehrávají ve snové svázanosti
a bez jakékoliv gradace či logického vývoje. Snovost samotná pak
nemá daleko k surrealismu.
V prvním díle Alenka usne a zdá se jí o fantastickém světě, kde
zvířata mluví, přírodní zákony a logika neplatí a ona samotná se
neustále zvětšuje a zmenšuje, aby se dostala dále po cestě. Celý děj
chatrně spojuje bílý králík, který Alenku zaujme hned na počátku a
za kterým se pak celou dobu honí. V závěru se Alenka dostává na
panství Červené královny, která neustále přikazuje setnout někomu
hlavu a podvádí v kroketu. Alenka se následně zúčastní nesmyslného
procesu, v jehož průběhu se však probouzí.
Ve
druhém díle si Alenka před usnutím hraje se dvěma koťátky, s bílým a
černým. Hloubá nad tím, jaký je asi svět za zrcadlem, které visí nad
krbem, a najednou se jí podaří jím projít. Koťátka se v jejím snu
promění ve dvě šachové královny odpovídajících barev, Alenka samotná
pak v pěšce, který cestuje na osmé políčko, aby se také mohl stát
královnou. Pravidla šachu tak dávají příběhu alespoň nějakou osnovu,
přesto je však podstatou velmi podobný předchozímu. Na jednu stranu
je tak ve své nesmyslnosti o něco spořádanější, na druhou zase
nudnější a rozvleklejší.
Oba díly se
vyznačují poutavou představivostí, absurdním humorem a především
originalitou. Co mě však skutečně zarazilo, byla často nesmyslná
krutost a násilí. Je sice pravda, že mnohé tradiční pohádky v sobě
mají násilí tisíckrát brutálnější, ale tato samoúčelnost zaráží a
děsí mnohem více. Celkový dojem je tak dosti rozpačitý.