Čtenářský deník, maturitní otázky a jiná verbež

 

Home

Čtenářský deník

Maturitní otázky

Jiné materiály

Odkazy

Guestbook

E-mail

 

Karel a Josef Čapkové

Adam Stvořitel – 1927

 

Na začátku hry se idealista Adam chystá zničit svět, protože je nespravedlivý a od základů špatně vytvořený. Svým vynálezem, Kanónem negace, vymaže úplně vše krom země samé. Adam je spokojen, v zápětí se mu však zjeví Bůh a za trest mu přikáže stvořit svět nový.

Adam je zprvu nadšený, brzy však zjišťuje, že tvořit není vůbec jednoduché. Ať stvoří nadčlověka nebo citově čistou ženu, výsledek se vždy obrátí proti němu. V domnění, že ke správnému tvoření potřebuje hlavně diskusi, si vytvoří sobě podobného partnera, Alter Ega. Ten však začne Adama kritizovat a tvrdohlavě prosazovat svou. Donutí Adama, aby jej také nechal tvořit. To vyústí až ve vzájemné soupeření, kdo stvoří lepší svět. Zatímco Adam tvoří výjimečné jedince, Alter Ego se soustředí na masy.

Obě nové civilizace sebou vzájemně opovrhují, handrkují se a popichují, což nakonec vede až k válce. Adam se s Alter Egem shodnou (i když spíše z momentálního rozčarování), že obě jejich díla mají své mouchy i své přednosti, a rozhodnou se násilnostem zamezit vyhlášením míru. Jejich národy je však zavrhnou jako své vůdce a stvořitele a chtějí se usmířit samy. V jejich vlastních řadách jsou však rozpory, které vedou k revolučním bojům a ke zničení sídel obou národů.

V epilogu staví již smíšený národ chrám svým mýtickým stvořitelům. Adam a Alter Ego, nyní tuláci, se o stavbě dozvědí a radují se, že jejich dílo je konečně oceněno. Brzy si však uvědomí, že lidé staví citadelu spíše z vlastní potřeby v něco věřit. Dokonce je hlídač ani nevpustí dovnitř. Alter Ego se snaží Adama donutit, aby i tento svět zničil Kanónem negace, ten je však se současným stavem spokojen.

 

Chóry za scénou: Sláva buď, sláva! Stvořitelům díky!

Hlídač smekne čepici: Lidi maj svátek. Zvonění a zpěv tichne.

Hlas Boží: Adame Stvořiteli!

Adam: Zde jsem.

Hlas Boží: Ty to tak necháš?

Adam: Ano! ano! ano!

Hlas Boží: Já také. Úder zvonu.

 

„Adam Stvořitel“ je zajímavá hra. Příjemné je, že se nesnaží násilně poučovat a umravňovat, i když by k tomu měla nemálo příležitostí. Spíše se zaměřuje jen na fakt, že tvoření není lehké a dobré úmysly samy o sobě k ničemu nestačí, což demonstruje na konkrétních příkladech. Mnoho zajímavých myšlenek je jen naznačeno a hra se stáčí k víceméně malicherným detailům, což se týká zejména prostřední části. Zato začátek i konec hry je zvládnut výtečně a dohromady tvoří celé jádro hry.

Na druhou stranu také musím říct, že Čapkova dramata jako „R.U.R.“ nebo „Bílá nemoc“ se mi líbily více a „Adama Stvořitele“ bych zařadil spíše k těm slabším (nicméně pořád výborným!).